Ochozská jeskyně

Historie

Nejstarším údajem o Ochozské jeskyni je zpráva adjutanta J.Hornische, který v časopise Moravia z roku 1938 uvádí, že jeskyni navštívil v létě roku 1830, on sám však nebyl objevitel. Tím byl před ním jistý občan z Ochoze, který byl znám jako podnikavý dobrodruh a podivín, který však svůj objev tajil. Proto rok 1830 považujeme jako nejpozdější datum objevu. V tu dobu bylo z jeskyně známo jen 688,5 m.

Později došlo k objevení dalších částí jeskyně.Roku 1900 pronikl geolog dr. V.J.Procházka s pomocníky proti přítoku povodňových vod podzemního Hostěnického potoka do chodby Nové Ochozské, v níž se roku 1910 podařilo G. Nouackhovi pokročit o 80 m dopředu po další sifon, jenž byl nazván po něm. Roku 1921 byl objeven další úsek až pod Hostěnické propadání a později se roku 1932 podařilo německé skupině VDT dostat až ke 3.sifonu boční přítokové Sifonové chodby. Této skupině patří též po odčerpání sifonu za Smuteční vrbou roku 1920 objev Labyrintu a po zaměření skupina prorazila druhý vchod do jeskyně. Pozdější poválečné uvolňovací práce prováděné zde amatérskými speleology Speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou vedly zatím jen ke krátkým prolongacím.

Popis jeskyně

Délka Ochozské jeskyně je 1750 m. V délce 1000 m jí protékají občasné povodňové vody podzemního Hostěnického potoka, které se nakonec objevují v obou vývěrech Říčky pod Lysou. Při vyšších průtocích přes 20 l/sec však nestačí málo dimenzované trativodné kanály k odvodu všech vod z Ochozské jeskyně a přebytečná část vyvěrá jeskynním vchodem do Hádeckého údolí a vtéká do povrchového koryta Hádecké Říčky.

Vstupní chodba Hadice je vývojově nejmladší chodbou. Vznikla v krasovém cyklu z trativodu, kterým byly ponorným tokem odnášeny jeskynní výplně z dalších prostor, zasedimentovaných v důsledku kolapsu odvodňovacího režimu téměř ke stropu do výšeněkolika metrů.

Hlavní dómy (délka 252 m) jsou nejmohutnější chodbou systému Ochozské jeskyně. Z větší části jsou vyplněny jeskynními sedimenty od hrubých štěrků z kulmské droby na spodu profilu, ukládané v nejstarší sedimentační fázi, přes jemnější štěrky a polohy zrnitých písků rulového původu (nález valounu ruly v sondě kopané v chodbě Staré Ochozské) po splavené spraše na povrchu profilu, dokládající stále snižující se unášecí schopnost toku a vyplnění jeskyně téměř stagnující vodou snad v důsledku zařícení původního mohutného ústí chodby do Hádeckého údolí a jeho přikrytí svahovými osypy a hlínami. Skalní dno Hlavních dómů bylo geofyzikálními měřeními zjištěno v hloubce 6-10 m pod dnešním řečištěm , strop chodby probíhá ve výšce 10-12 m nad řečištěm, sedimenty prostoru vyplňují do výše 6-8m. Vzdušná část příčného profilu Hlavními dómy je místy až 85 m², celkový profil včetně výplní může zde dosahovat 400 m² . Na svrchní hlinité části náplavy se vytvořila stalagmitická krápníková výzdoba jako jsou sintrové kůry ve tvaru vodopádů , baldachýnů, kup a stalagmitů, z nichž největší je 168cm vysoký Kužel.Od ssv ústí do Hlavních dómů chodba Zkamenělé řeky s kaskádou sintrových jezírek a hrázek.Stropy Hlavních dómů zdobí tisíce drobných dutých brček i silnějších stalaktitů, z nichž největší je záclona blíže rozcestí Stará Ochozské-Nová Ochozská , která před poškozením měla délku 8 m.

Novou Ochozskou chodbou pokračuje jeskyně asi 570 m proti směru toku podzemního Hostěnického potoka až pod propadání. Snížené stropy vytvářejí dlouhé plazivky a na více místech polosifony a sifony vyplněné vodou. Ve vyšších částech mezi sifony je chodba plná krápníkové výzdoby, která se v posledním období 20-25 tisíc let vytvořila v konvakuačním prostoru mezi sedimenty a stropem.Nejvýznačnějšími krápníkovými útvary jsou zde Lustr, Hrozen, Postýlka a Obří tlama .Výška chodby kolísá od 40cm do cca 4,5 m, skalní dno je podle geofyzikálního průzkumu v hloubce cca 10 m. Na několika místech jsou vytvořeny vyšší dómovité prostory s jeskynními komíny, průleznými do výše cca 20 m. Jeskyně se v těchto místech nachází 65 - 70 m pod povrchem.

Stará Ochozská chodba pokračuje dál ve směru Hlavních dómů. Dominantami její krápníkové výzdoby jsou Smuteční vrba a Křtitelnice. Německým sifonem 6m dlouhým lze proniknout do spodní části Labyrintu, tvořeného systémem menších chodeb, místy s krápníkovou výzdobou. Přes erozní rouru malých rozměrů zvanou Pochva pokračuje vzhůru přes propast 7m hlubokou, Balvanitý dóm s boční propastí Pětadvacítkou a přes síň s kolonií zimujících netopýrů vzestupná chodba k povrchu.

FOTO GALERIE